Můj příběh...

V 16 letech jsem chodil na strojní průmyslovku a v celý třídě 30 kluků jsme měli 1 holku. Ta škola rozhodně nenabízela moc příležitostí k seznámení. Pamatuji se, jak k nám před prázdninami přišel náš třídní učitel a povídá, abychom si během prázdnin všichni našli holku a že to prostě musí mít každý chlap...

Ale jaksi už nám zapomněl říct, jak to asi sakra máme udělat. Aspoň já jsem vůbec nevěděl, i když jsem samozřejmě holku chtěl.

Sice jsem měl jednu kamarádku, ale tam to prostě nevypadalo, že z toho něco bude.

A jediné co mě napadlo, byla seznamka. To jsem ještě nevěděl, jak dlouho na ní nakonec strávím. Vůbec mi to nešlo, snad první 2 roky jsem nedostal ven ani jednu holku. Vybavuji si, jak jsem si s jednou velice nadějně psal skoro každý den po dobu asi 2 měsíců a poté se jí zeptal, jestli se sejdeme.

A víš, jaká byla její reakce?

Přestala mi odepisovat...

Byl jsem zdrcenej a smazal jsem si účet. Po pár měsících jsem ho ale zase obnovil, protože jsem prostě neviděl jinou cestu. Se 2 holkami jsem se pak sešel, ale nic z toho nebylo.

Až nakonec po 3 letech trápení se a pachtění se, jsem si tam opravdu našel holku.

V mých 19,5 letech to byla moje první holka. A nutno říct, že mě tak trochu musela sbalit ona, kdyby na té první schůzce ona neudělal krok a nezačala se se mnou líbat, tak už nevím, jak bych si jinak našel první holku.

Holku jsem sice měl, ale do atraktivního chlapa, který kdyby se náhodou rozešel, tak mu nebude trvat dlouho a najde si novou. Tak to jsem měl hodně daleko.

Šílený účes, hrozný brejle, hroznej úsměv, prostě celkově hrozná image, dokonce na vejšce mi spolužáci říkali, že vypadám jako John Lennon, já jsem tu přezdívku nesnášel a styděl jsem se za to, protože jsem si přál vypadat atraktivněji.

Nakonec jsme spolu chodili 3 roky... A pak jsem chtěl jinou...

Jenomže jsem měl stejný problém jako předtím. Nevěděl jsem jak a kde si ji mám najít, když v mém okolí se moc volných holek nevyskytovalo. Navíc jsem byl v té době hodně nejistý v komunikaci s nimi.

Nicméně naštěstí jsem objevil, že se můžu učit jak na holky a jak si zvýšit sebevědomí.

Vrhnul jsem se pořádně do toho!

Začal jsem se při seznamování se ženami cítit docela dobře, v té době jsem odjel na pracovně-studijní pobyt do zahraničí a začal mít i víc příležitostí potkávat nové ženy.

Vypadalo to dobře a ženy začaly projevovat zájem... 

Jenomže jsem ještě nevěděl, že to nejhorší mě teprve čeká.

S jednou jsem seděl na gauči v kavárně a drželi se za ruce, druhou jsem měl u sebe doma, tancoval s ní na písničky a lepili se k sobě, třetí mi pokládala hlavu na rameno, když jsme seděli v partě kamarádů na jedné oslavě.

A víš, co z toho všeho bylo?

Vůbec nic.

Myslel jsem, že už to je všechno na dobré cestě. Čekal jsem, až mi řeknou, pojď, budeme se líbat. Pojď, budeme mít sex. Prostě jsem čekal, co udělají ony a ony prostě nic neudělali, a tak jsem myslel, že asi nemají zájem.

S první jsem se už nikdy neviděl. Druhou mi přebral kámoš. Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem ji psal jestli nepůjde ven. Ona že nemůže a já ji pak o hodinu později viděl nastupovat ke kámošovi do auta. A se třetí jsme pak ještě společně cestovali jako kamarádi.

Po návratu do Čech jsem se seznámil s jednou korejskou studentkou.

Moc se mi líbila. A začalo to nanovo, bral jsem ji a její kamarádky k sobě na obědy, večeře, ukazoval jsem jim svýho malýho bráchu. Bral jsem je na výlety. Už jsme se chytali za ruce a vypadalo to dobře. Ale opět jsem nic víc nepodniknul. Očekával jsem, že se to postupně vyvine ve vztah nějak samovolně.

„Ondřeji, teď už to fakt vyjde!“, říkal jsem si. „Musíš tomu věřit!“

Pak jednoho večera… ten večer se mi vryl do paměti...

Seděli jsme na drinku ještě s jejími dalšími dvěma kamarádkami a ona mi jen tak mezi řečí povídá, že má nového přítele a jestli mi to nevadí?

(Cože?! Já čekám, že už je to na dobré cestě a je to jen otázka času, než spolu začneme chodit a ona mi říká, že má přítele.)

Říkám: \"Ne, nevadí.\" A snažil jsem se tvářit jako, že jsem v pohodě.

Ale byl jsem zdrcený.

Všechny moje naděje se mi sesypaly jako domeček z karet...

Celá moje iluze se rozplynula jako pára nad hrncem...

Nicméně všechno špatné je k něčemu dobré.

Když jsem se trochu vzpamatoval, uvědomil jsem si, že tento případ je úplně stejný jako ty 3 předchozí.

Holka ze začátku má zájem a pak to vyhasne.

Vůbec jsem se nepoučil a dělám pořád dokola ty stejné chyby.

Přeci musí existovat nějaká cesta, jak z toho ven.

A tak jsem se vrhl zpět do učení jak na holky!

Učil se jako blázen a začal chodit každou středu na studentský erasmus party, a že si tam prostě už nějakou tu holku najdu.

Po předchozích zkušenostech jsem si dal za cíl, že už udělám krok a budu to směřovat k polibku.

Ale ze začátku se mi vůbec nedařilo a odjížděl jsem domů znovu a znovu bez úspěchu.

Studoval jsem dál jako o život.

Až najednou… přišel zlom.

6.4.2013 jsem šel do klubu a líbal se tam se svojí první holkou… pak s Flor, Petrou, Janou, Zuzkou...

Byl jsem z toho tak nadšený, že jsem si začal vést sešit, kam jsem si to začal zapisoval (na obrázku).

V dubnu jsem se líbal s 5 holkami a začátkem května s dalšími 4. To byl pro mě obrovský pokrok.

Ale dál to zatím moc nevedlo.

Až od srpna roku 2013 se mi skutečně začalo dařit se vším všudy.

Během následujících 10 měsíců jsem měl 10 holek.

Za celý svůj předchozí život, do svých 24,5 let jsem měl jen 1 holku a teď během následujících 10 měsíců jsem měl 10 holek. Někomu to může přijít hodně, někomu málo. Ať tak či tak, tak pro mě osobně to byl obrovský posun dopředu.

Začalo se mi se ženami skutečně dařit, našel jsem si další 3-letý vztah s holkou co jsem se seznámil v metru, kdy jsem jel ráno do práce, s dalšími jsem se seznámil na ulici, v obchodním centru, v autobuse, v klubu a tak podobně…

Chtěl jsem získat opravdu hluboké znalosti z problematiky hledání vztahu a začal jsem se učit od těch nejlepších koučů a expertů na světě.

Teorie jsem studoval intenzivně, ale ještě intenzivněji jsem vše uváděl do praxe.

Rozebíral jsem téměř každou interakci se ženami, vedl jsem si speciální sešit a zapisoval jsem si poznámky, co jsem udělal dobře a co bych měl příště vylepšit.

A postupně jsem zjišťoval, co na ženy nejlépe funguje.

S touhle slečnou jsem se seznámil jednou na večer, když jsem si šel koupit rukavice, dole na václaváku u východu z metra. Rukavice jsem si sice nakonec nekoupil, ale za to jsem si domů přivedl ji.

Což bylo dokonce ještě lepší než ty rukavice.

A od oslovení do postele to trvalo 8 hodin.

Změnil jsem se z nesmělého kluka, kterého holky nebraly moc vážně, a kterému trvalo najít si nový vztah 3 roky, na muže s osobním kouzlem, který je schopný si ho najít třeba za pár hodin.

Může to být i váš příběh?

Asi ne, každý z nás má jiný příběh... Ale jsem naprosto přesvědčený, že každý má šanci změnit se z muže, pro kterého najít si nový vztah znamená dlouhou cestu s nejistým výsledkem, na charizmatického muže, kterému netrvá dlouho nový vztah si najít a udržet si ho, pokud bude chtít.

Pojďme se teď podívat, jak se s ženami seznamuje většina mužů

Většina mužů jde tou horní cestou, cestou s davem. Když půjdeš touto horní cestou všech, tak zažiješ velkou konkurenci, tady záleží na tom, jak jsi atraktivní, jakou máš práci, jaký máš auto, na tvém sociálním statusu...

Žena si tě tady začne porovnávat s ostatními muži a s bývalými příteli. Jenomže její bývalý přítel byl právník, jezdil v Lexusu, měl vysoký sociální status, byl oblíbený ve společnosti, vypadal skvěle. Ze začátku tu ženu můžeš zaujmout, ale jakmile si tě začne porovnávat s tímto borcem a s ostatními zájemci, tak už tak zajímavě vypadat nemusíš.

A aby ses mohl stát jejím přítelem, tak musíš být někdo. Ona by šla sama proti sobě, kdyby si nechtěla vybrat toho nejlepšího. Musíš být schopný projít labyrintem beznaděje a to je vskutku dlouhá cesta s nejistým výsledkem i pro ty nejlepší.

A teď čím bude žena atraktivnější, tím větší bude konkurence a tím složitější ten labyrint beznaděje bude.

Jenomže naštěstí existují zadní vrátka, které má každá žena.

Zadní vrátka, díky kterým se se ženou můžeš efektivně seznámit. A které jsem při svých cestách po seznamování objevil.

O těch vrátkách ví jen minimální množství mužů.

Muži, co jdou cestou přes labyrint beznaději můžou být opravdu borci, ale všechny věci jako sociální status, skvělý auto, skvělá práce, super postava, skvělý vzhled, ideální věk vytváří jen malou přitažlivost ve srovnání s přitažlivostí, kterou můžeš v ženě vzbudit, když vstupuješ zadními vrátky.

Protože když vstupuješ zadními vrátky, tak jsi schopný ji dodat 1 věc, kterou ji nikdy tyhle chlapi nedodají, dokážeš v ní vzbudit sexuální přitažlivost a najednou jsou všechny ostatní věci druhotné.

A ty můžeš tyhle zadní vrátka využít jako příležitost ve svůj prospěch.

Osobně jsem zkoušel obě cesty.

A nikdy už bych se cestou přes labyrint beznaději znovu nevydal. Vždycky už vstupuji jen zadními vrátky. A to je to, proč jsem si můžu najít novou holku za pár hodin a proč můžu mít super vztah a vědět, že pokud z nějakého důvodu skončí, nebude mi trvat dlouho najít si nový.

A možná si teď říkáš...

Ok, to zní dobře, ale jak ty zadní vrátka otevřít?

Je potřeba je odemknout.

Ondro, chtěl jsem ti poděkovat, že díky tvým radám jsem si našel skvělou holku. Je vážně super, nejdřív jsem to ani nečekal, ale po pár schůzkách jsem čuměl 🙂 Je tady ode mě z Českých Budějovic a je jí 24. Ještě jednou děkuji a tvoje práce je skvělá!
Vladimír, 34 letpodnikatel z Českých Budějovic